HOTEL KAPITOLA 22

Napsal Leny (») 8. 3. 2013, přečteno: 878×

JANTAROVÁ KRÁSA

V krabici byly krásně složené, kanárkově žluté šaty. Šaty, až se mi zatajil dech. Látka byla jemná pololesklá, uzoučká ramínka, výstřih do „V“, princesový střih a hlavně, absolutně nezmačkané. Něco takového sehnat tady bylo možné pouze v Tuzexu a přes známé. Malá kabelka přes rameno a lodičky na krásném jehličkovém podpatku s pásky přes nárt. Všechno jak jinak než opět v krásné zářivě žluté barvě. Ramínka na šatech byla olemována hráškově zelenou paspulkou i spona na kabelce byla zelená a na botách uprostřed zelený pásek. Nemohla jsem ani promluvit. Sehnat u nás jiné boty než černé nebo bílé bylo takřka nemožné.

„Pokračuj, podívej se do kabelky,“ culí se Radek a je na něm vidět, že má skoro větší radost než já. Otevřu kabelku a v ní dlouhé černé pouzdro.

Náhrdelník s drobnými jantary uprostřed se zlatým křížkem, náušničky ve tvaru slziček a zrovna takový náramek. Ta jemná, jantarová nádhera mi vyrazila dech, a vehnala slzy dojetí do očí.

„Je to nádhera, děkuji, miluji tě,“ šeptám a choulím se v jeho náručí. „Taky tě miluji,“ řekl a cítila jsem, jak se mu chvěje hlas.

Nepotřebovali jsme další slova. Touha, štěstí a pocit, že to nikdy neskončí, že už budeme pořád jeden pro druhého, nám pro tuhle chvíli muselo stačit. Nechtěla jsem mu ztížit odchod, ale taky jsem nechtěla usnout i když se spánek dral pod víčka. Vlastně jsem neměla moc na vybranou.

Buď tady za ním chodit léta do vězení, pokud by mě tam pustili anebo čekat, že to nějak dopadne a dostanu se za ním. Obojí se potýkalo se zázrakem. Blížila se půl sedmá ranní a já věděla, že v sedm odjíždí autobus. Zavřela jsem oči, schoulila se naposledy do jeho náruče a čekala.

Když byl přesvědčený, že oddychuji dost pravidelně, pomalu se vysoukal z postele, neslyšně se oblékl, políbil mě na čelo, a jenom tiché klapnutí dveří dalo vědět, že je pryč.

Srdce mi tlouklo na poplach, slzy mi tekly jako vodopád. Ne, je to hloupost, nemohu ho nechat takhle odjet. Vylítla jsem z postele a teď, co rychle na sebe, nic jsem nemohla najít. No, vždyť jsem taky v jeho pokoji.

Musím to stihnout. Oči se mi zastavily na krabici s šaty. To je ono!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a deset