VĚČNÁ NEVĚSTA KAPITOLA 7

BUĎ ZA DÁMU!!!

Dívá se na ni jak na svatý obrázek. Jednu ruku okolo ramen a druhou ji hladil po tváři. Bylo mi, jako když do mě uhodí hrom!                                                 

 Co teď? Jak se zachovat?                                              

 Buď dáma, řekla jsem si. Sebevědomá a usměvavá jsem šla k baru.Jen mě Pavel zahlédl, natáhl ruce směrem ke mně:

„Kotě moje, to jsi hodná, že jsi přišla,“ povídá a obrací se k zrzce, „to je moje kolegyně Anita, opouští ji manžel, tak je smutná.“                                   U

sazuje mě ke stolu pro personál, kam směli pouze prominenti.                                                                         

Přinesl mi skleničku vína, políbil mě na tvář a odešel obsluhovat zrovna příchozí pár.                          

 Anita mě od baru pozorovala zkoumavým pohledem, zato já se snažila ji přehlížet.                              

 Přesto jsem cítila, že něco není v pořádku. Ale co? Jak na to přijít? Zeptat se přímo, nebo oťukávat okolo? Ani na jedno jsem neměla dost odvahy.              

V podstatě jsem se bála, co bych se dozvěděla.

Moc jsem Pavla milovala a představa, že bych o něj přišla, mě přiváděla k šílenství. Anita se zvedá od stolu a míří rovnou ke mně. Nemám zrovna chuť se s ní bavit. Byla sice hezká, ale starší.                            

Viděla jsem v ní sokyni. Jak lépe ulovit chlapa, než si hrát na opuštěnou a smutnou?                              

Došla ke stolu a sedla si, jako kdyby tam sedávala neustále, a říká:

„To víš, děvče, chodit s číšníkem je řehole. Pavel je moc hodný, a jestli na něj čekáš, tak čekáš zbytečně. Musí mě doprovodit domů, slíbil mi to.“ Arogance v hlase se nedala nepřeslechnout.

Zůstala jsem překvapená a neschopná jakékoli odpovědi. Ani to nečekala a zavolala:

„Pavle, přines nám prosím dva drinky.“                        

Otočila se ke mně a trochu domýšlivě, jako by tam ona byla pánem domu, povídá:                                    

„Ťukneme si na tykání, ne?“                                            

Jen jsem kývla. Pořád jsem nevěděla, která bije. Napily jsme se.                                                       

Následoval další drink a další a další. Povídaly jsme si o jejím vztahu s manželem, až mi jí nakonec bylo líto. Trochu jsem začala cítit účinnost drinků, ale snažila jsem se zůstat neustále za dámu, protože vím, že to měl Pavel rád.                                                

Jenomže další drink to trochu změnil. Dáma byla ta tam a už jsem začala být  nepříjemná. Snažila jsem se vysvětlit Anitě, že Pavel je můj.                           

Arogantně se usmívala a já najednou měla pocit, že mě opíjí schválně. Už se zavíralo a já se těšila, že pojedeme s Pavlem ke mně.

A tak jsme všichni tři směřovali k taxíku. Napadlo mě, že Anitu odvezeme domů a tím to vše skončí. Jaké ale bylo mé překvapení, když taxi směřovalo přímo k nám domů.                                                   

Nejdříve jsem myslela, že bydlí někde po cestě, nebo ji snad chce vzít k nám na kafe? To snad ne?! Taxi zastavilo před domem, Pavel vystoupil, otevřel mi dveře a říká:

„Dobrou noc, kotě, hezky se vyspi. Dnes jsi toho vypila až moc. Uvidíme se zítra.“ Doprovodil mě k domovním dveřím, dal mi pusu na čelo, nasedl do taxíku k Anitě a odjel.    

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...